Freiheit

Myšlenka trutnovského lesmistra Vogelgsanga, vybudovat v místech krvavé řeže rakouských a pruských vojsk v šestašedesátém /míněno 19. stol./ rozsáhlý městský park, našla odezvu především u tehdejšího purkmistra dr. Flögla. S výstavbou bylo započato v roce 1888 a v červenci 1890 byl park, který je dodnes hojně navštěvovanou chloubou Trutnova, slavnostně předán veřejnosti. Jeho dominantní stavbou byla dřevěná výletní restaurace Zámeček s vyhlídkovou terasou a atraktivním otočným zrcadlem s vypouklými skly, v nichž se odrážela převážná část romantické krajiny úpského údolí s kulisou Krkonoš v pozadí. Ještě stále je nás dost, kteří Zámeček pamatujeme -  vyhořel v roce 1957. V roce 1891 zřizovatelé parku ochotně sáhli i po dřevěném výstavním pavilónku z likvidované I. Oblastní hospodářsko - průmyslové výstavy, pořádané v Trutnově rok před tím. Umístili jej jako vyhlídku na svahu Šibeníku, kde byl malebným protipólem vojensky strohému Gablenzovu pomníku. Nezvykle brzy však zchátral a musel být stržen; výhled dávno zakryly vzrostlé stromy.

Nenechte se zmást, doslovný polský překlad názvu jednoho z architektonických lákadel severní strany Krkonoš, nezná nikdo možná ani v samotném Jagniątkowě. Nynější dětskou zotavovnu „Varšavjanku" nechal v letech 1900 - 1902 na skalnatém ostrohu v horní části tehdejšího slezského Agnetendorfu postavit významný německý spisovatel a dramatik úzce spjatý s Krkonošemi, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912, Gerhart Hauptmann /1862 - 1946/. Secesní zámeček - vila „Luční kámen" je dnes jen trochu víc pohlcena zelení okolního anglického parku, než jak nám jej nabízí barevná litografie z doby krátce po výstavbě. Na půvabu mu to pranic neubralo a stylový objekt souznící s okolní přírodou stále vábí davy návštěvníků. Secesní výzdoba v hale, vztahující se k Hauptmanovým knihám, je dílem slezského malíře Avenaria. Kdo by snad chtěl vědět o Gerhartu Hauptmannovi trochu víc, než jen, že napsal sociální drama Tkalci, pro které je srovnáván s naším Josefem Šírem, může navštívit muzeum bratří Hauptmannů v nedaleké Szklarské Porębě, kde věhlasný autor původně pobýval se svým bratrem Karlem, rovněž spisovatelem. Já vám prozradím alespoň jednu zajímavost. Stejně jako v literárních kruzích byl G. Hauptmann zamlada znám mezi nadšenými průkopníky lyžování na slezské straně hor.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2000/4

Půvabný pohled na zimní idylku Špindlerova Mlýna před devadesáti lety je zajímavý především razítkem Českého ski klubu v Praze a podpisem jeho předsedy. Nebyl to nikdo jiný než spiritus agens organizovaného lyžování v Čechách Josef Rössler-Ořovský, který pražskému klubu předsedal plných 38 let /1887-1925/. Všestranný sportovec, špičkový bruslař a veslař, závodní lyžař a především neúnavný propagátor a organizátor mnoha sportovních odvětví, zakládal nebo pomáhal založit Český ski klub v Praze, Český Yacht klub a I. český tenisový klub v Praze, Českou atletickou amatérskou unii, Českou  lawn-tenisovou asociaci, Svaz lyžařů a Svaz kanoistů Království českého, pracoval jako zpravodaj, v letech 1909 - 1929 dokonce jako generální tajemník Českého, později Československého olympijského výboru a vedl řadu našich olympijských výprav. Na vlastnoručně psaném lístku právníku Novákovi do Jindřichova Hradce, vyzývá adresáta k založení lyžařského kroužku a posílení Svazu lyžařů. Byl jeho apel vyslyšen?

In: Krkonoše - Jizerské hory 1999/3

Krkonoše jsou vyhlášené hustou sítí turistických cest, pěšin a stezek s přehledným a udržovaným značením. Dodnes není zcela doceněn průkopnický počin Krkonošského horského spolku, působícího na obou stranách státní hranice od roku 1880, který s budováním cest a jejich značením cílevědomě započal ve snaze zpřístupnit krásy hor široké veřejnosti. Mohutné žulové rozcestníky se na mnoha významných křižovatkách „rakouské" části pohoří zachovaly dodneška. Na severní slezské straně se pod vlivem odborné školy uměleckých řemesel v někdejším Warmbrunnu (Cieplice Śląskie Zdrój) dnes části Jelení Hory, rozšířily řezbářsky pojaté, dřevěné ukazatele směru s bohatou figurální výzdobou. (Ten na nejznámější krkonošské hřebenovce - Cestě přátelství - s hospodským s lákavě naplněnými pulitry, vítající návštěvníky vrcholové boudy na Jínonoši, byl vděčným námětem mnoha pohlednic.) Pomineme - li jejich diskutabilní výtvarnou hodnotu, slučující rádoby umělecké a pseudolidové folklorní prvky, byly věrným obrazem své doby s neoddiskutovatelnou hodnotou v současnosti více než tenkrát ceněné ruční práce. Vandalismus byl tehdy asi ještě neznámý pojem, a tak dobová ztvárnění dopravních prostředků na zobrazeném rozcestníku z dílny řezbáře H. Benny ze Szklarske Poręby nenápadně ohlodával jen zub času. Jak by asi pochodili cestáři správy KRNAP, kdyby podobný výtvor umístili na některé z frekventovaných cest uprostřed lesa?

In: Krkonoše - Jizerské hory 2003/8

Několikaleté bouřlivé debaty o eventuálním architektonickém ztvárnění vrcholu nejvyšší české hory emočně opět vzplály s loňskou aktualizací - návrhem na výstavbu nové poštovny na místě odstraněné České boudy. Ve snaze předejít neuváženému schválení nějakého rádoby nadčasového projektu z kategorie sci-fi, byla vypsána nová veřejná anonymní architektonická soutěž s jasným zadáním na tradiční krkonošský objekt s konstrukcí z osvědčených přírodních materiálů (kámen, dřevo) tvarově ladící s okolní krajinou a odolný drsným klimatickým podmínkám extrémního stanoviště. Odborná komise z devíti došlých návrhů od celkem sedmi renomovaných autorů a autorských kolektivů, z nichž pět bylo odměněno zvláštní cenou, jednomyslně vybrala repliku někdejšího hotelu na Výrovce, jehož kvality byly dostatečně prověřeny již před téměř stoletím. Na jednoduchém tvarosloví, ekologicky šetrné stavební technologii a lidsky přijatelném měřítku, není ani dnes potřeba nic měnit. Oproti ostatním projektům velmi nízké stavební náklady ještě minimalizuje předpokládaný grant z Evropské unie. Nepatrný ústupek v podobě ploché střechy pokryté místními suťovými kameny, která však v žádném případě nebude pochozí, vyrovnává možnost nekonečné řady modifikovaných přístaveb v budoucnosti. Ztotožní-li se s vítězným návrhem i majitelka současné poštovny a zároveň investorka plánované stavby, získá Sněžka vedle polské stavitelské avantgardy „Létajících talířů" také nepřehlédnutelnou pečeť českého koumáctví. A o to jde především.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/4

Pověst o trutnovském drakovi zná v podhůří Krkonoš každé malé dítě. Má - li však událost nějaký reálný základ, určitě nebyla tak idylická, jak líčí pozdější legendy. Lítá saň a bájný Trut, prý snad sám imaginární Albrecht z Trautenberka z trutnovského bájesloví, se dodnes připomínají v městském znaku a jméně. Příšera byla kdysi, jak praví stará sága, darována do Brna. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že je to tatáž mrňavá seschlá „ještěrka" visící dosud na řetězech v podloubí brněnské radnice. Všeobecně známá Alšova luneta z cyklu Vlast, zdobící Národní divadlo v Praze, zobrazuje bojový výjev v duchu vrcholného obrozeneckého období stylem idealizujícího realizmu. Monumentální, dynamická a vyvážená kompozice zdůrazňuje především slovanské rysy reka bojujícího s nestvůrou. Poněkud jiné pojetí stejné romantické scény nabízí pohlednice vydaná brněnským svazem německé mládeže na přelomu 19. a 20. století. Drsnými germánskými zkazkami ovlivněné, trochu dryáčnické provedení určitě mnohem víc odpovídalo i vkusu tehdejšího trutnovského většinového obyvatelstva.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2004/7

Skupina krojovaných členů Krkonošského spolku /RGV/ v dolnoslezském kroji z předválečného Schömbergu působí nostalgicky malebně. Za povšimnutí ovšem stojí i řada dřevěných tkalcovských domků, které i dnes lákají do Chełmska Ślaskiego stále početnější řady návštěvníků. Od vyhlášené perly slezského baroka, kláštera v Krzeszówě, je to ostatně jen kousek. Klášterní bratři cisterciáci postavili tuto originální architektonickou památku v roce 1707 pro tkalce plátna ze sousedního českého území. Přílivem cizích odborníků chtěl klášter výrazně podpořit zdejší trhy a především textilní výrobu. Jiné seskupení domků, nazvané „Sedm bratří", tentokrát pro bavorské tkalce damašku, vzniklo v roce 1763. Bohužel, do dnešních dnů zbyl pouze jediný. To česká kolonka se spojenými vysokými lomenicemi a uzoučkým podloubím nepřízni času stále odolává. Z „Dvanácti apoštolů" vyhořel příznačně právě pouze Jidáš. Naši dávní předkové, Češi z Trutnovska prý založili Chełmsko už začátkem 13. století. O století později je již vlastnil řád cisterciáků z Krzeszówa a spravoval je až do roku 1810. Dějiny celé Krzeszówské kotliny se navzájem prolínají s dějinami východních Krkonoš a je jistě v oboustranném zájmu, aby tomu bylo i nadále. Svou návštěvou Chełmska se nejen obohatíte o zajímavé zážitky, ale možná i přispějete k záchraně dalšího zdejšího skvostu, měštanských barokních domů s podsíněmi na náměstí, tak zvaných „kameniček".

In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/11