Freiheit

Kdo nechodí volit, je prý hlupák.

Kdo jsou ale potom ti, co volili?

S nadcházejícím podzimem každý dobrý hospodář sklízí úrodu dohasínajícího léta a pečlivě vybírá plody na uskladnění. I na mém pracovním stole se obrazně nakupila snůška letního „ovoce" v podobě nesourodých fotografických záznamů ze svobodské historie v databázi kompjútru. Srovnání s klíčovými událostmi mezi dvěma uzávěrkami novin, jistě bohatě zdokumentovanými současnými mistry objektivu, se tak přímo nabízí. Začátkem září začalo školní vyučování. Přes to (zatím) v Česku „nejede vlak".

Rok se s rokem sešel a v Jelení Hoře opět v posledním zářijovém víkendu proběhlo velkolepé tradiční mezinárodní setkání sběratelů všech možných oborů pod širým nebem na hlavním Rynku a v přilehlých ulicích - kolosální již 43. Jarmark starožitností a kuriosit. My tři „kluci, co spolu mluvíme" jsme nesměli chybět. Chladné sobotní ráno si vyžadovalo svižnější chůzi než obvykle, přesto vymezený čas zdaleka nestačil k prostudování veškeré nabídky. Objevit v té záplavě nějaké zpodobení Krakonoše, na kterého je mé oko cvičeno především, je kupodivu právě tady, na dohled od majestátních krkonošských hřebenů velice nesnadné. Mouřeníni, orientálci, indiáni, svatí, šlechtici, státníci, horníci, myslivci a havěť všelijaká z rozličných materiálů v nejrůznějších podobách se vyskytují téměř u každého stánku; avšak žádný Krakonoš! Jen jediný dřevěný ubožáček, jakých je i u nás v prodejnách krkonošských suvenýrů dost a dost.

Jedním z historických předobrazů nejvyššího krkonošského božstva byl nepochybně tajemný poutník, kráčející nehostinnou a neprobádanou krajinou divokých lesů, hlubokých údolí a skalnatých vrcholů dávných Krkonoš. Ten neklid a stálé přemísťování má Krakonoš zakódován v genech, byť by byl i z kamene vysochán. Příkladem budiž novodobý symbol Janských Lázní, pískovcová socha horského ducha v podobě svalnatého obra s dobráckou tváří, obloženého „hromadou kamení", jak přezíravě konstatují některé turistické bedekry. V současné době je opět středem nebývalé pozornosti. Místo aby důstojně oslavil 110 let své existence, musel se stěhovat. Za ten krátký čas dokonce již počtvrté. Jemné cukání koutků úst těch zasvěcených jistě vyvolá diskusní příspěvek na oficiálních webových stránkách lázeňského města, že na posledním místě stál stovku let, stejně jako názor pana starosty v odpovědi, že je to místo nedůstojné. Bylo snad důstojnější to v západním koutě náměstí za chátrající, kdysi honosnou budovou kina, kde se kolem něj také točily autobusy? Také tam vítal návštěvníky přijíždějící do Janských Lázní, dokonce nejdéle ve své krátké historii. Zvyk je svazující a jak říkají škarohlídi, každá změna je k horšímu.

Stejně nepatřičně jako příslovečná podvržená snůška kukačky do hnízda drobných ptáčků zpěváčků působil netypický dům číslo 66 na náměstí ve Svobodě nad Úpou. Mezi historickou zástavbou řadových přízemních renesančních městských domů s jednoduchou dřevěnou lomenicí předsazenou na sloupech podloubí, nesoucích v sobě neskrývaný odkaz gotického tvarosloví přenesený ze sousedního Slezska, společnou především pro hornická města východních Krkonoš - Vrchlabí, Žacléř, Svobodu nad Úpou a částečně i Černý Důl - podobajících se svým jednoduchým svislým bedněním štítů, zdobených po přestavbách následkem častých požárů nanejvýš střídáním svislého a šikmého kladení prken doslova jako vejce vejci, je nezvyklý tvar barokního štítu krajně neobvyklý a ojedinělý. Žádný jiný není na dochovaných fotografiích ve Svobodě doložen.

Tak jako se u nás v Úpském údolí až do nedávna tradovalo, že aspoň jeden člen z každé rodiny někdy pracoval, pracuje nebo bude pracovat v papírnách, těžko byste v Žacléři hledali mužského, který v životě nefáral v dolech. Proto jsou osobní fárací různě tvarované známky havířů s čísly jako základní registrační prostředek na tabuli v cáchovně každého dolu všeobecně známé. O těch ale řeč nebude. Každý sběratel mincí mi dá jistě za pravdu, že má někde v šuplíku i několik kulatých plíšků, které se tváří jako mince, ale mince to nejsou. Jde o účelové známky, žetony i nouzová platidla, které se v posledních letech s přibývající odbornou literaturou a dostupnými informacemi na internetu, staly módním sběratelským oborem. Jsou vyrobeny většinou z obecných kovů a patří k poměrně častým nálezům hledačů s detektory, kteří bez aktivní spolupráce s muzei jen drancují archeologické památky. Když dosloužily, nebyl nijak zvláštní důvod je schraňovat, jejich náklad býval proti běžným oběhovým platidlům nepatrný, počítaný řádově ve stovkách, výjimečně tisícovkách kusů, a tak není div, že se jich v některých případech zachovalo velice málo. To je nejspíš i případ několika účelových známek užívaných prokazatelně v žacléřském uhelném revíru.