Freiheit

První velká poválečná motoristická událost se startem na svobodském náměstí byl nepochybně „Krkonošský rychlostní automobilový a motocyklový závod do vrchu" na trati Svoboda nad Úpou - Janské Lázně - Černá hora, pořádaný tehdy čilou pobočkou Autoklubu Republiky Československé v Trutnově ve znamení tří sedmiček 27. 7. 1947. Podrobnější zprávu o jeho průběhu přinesly v retrospektivě místní noviny Svoboda fórum číslo 764 v roce 2013. Vedle propagačních pohlednic z ateliéru trutnovského výtvarníka Karla Kratochvíla byla publikována i poměrně málo známá vkusná plaketa pro účastníky závodu z renomované pražské rytecké dílny a ražebny Pichl, zhotovená pravděpodobně rovněž podle Kratochvílova ideového návrhu. Tehdy se autor spokojil pouhým konstatováním o její existenci. Teprve nedávná nabídka sběratelsky zajímavé regionální památky na internetovém aukčním portálu Aukro znovu vzbudila v zasvěcených kruzích intenzitu zájmu. Nepatrná plaketka o rozměrech 5,5 x 4,5 cm, sice bez původní etue, zato se směšnou vyvolávací cenou se však k údivu nejen prodávajícího s mnoha koupěchtivými zájemci nesetkala. Dost možná i proto, že v popisu nebyl výrobce uveden. Ražebna svou produkci většinou značila, mnohdy však velmi nenápadně, takže signatura mohla snadno uniknout pozornosti jako v tomto případě. Při několikanásobném zvětšení lze i bez brýlí přečíst v růžku pod zadním kolem stylizovaného závodního automobilu jasný strohý název firmy PICHL.

Dříve než napadne ta bílá hrůza, na kterou se někteří spoluobčané dokonce masochisticky těší, ještě krátké ohlédnutí do zeleného. Město Svoboda nad Úpou je bujnou zelení stromů a keřů doslova obklopené ze všech stran. Mnohdy dokonce agresivní a nekultivovanou z nechtěných náletů. A nic na tom nemění, že ji rozmařilý podzim ještě před příchodem plískanic zacáká líbivou škálou ohnivých barev od zlaté po temně rudou. Nebylo tomu tak ale vždycky. Stačí se podívat na jen pár desetiletí staré fotografie. Všude po okolních stráních, často až k obzoru jen obhospodařovávaná políčka a louky se sporadickým stromovím podél cest a ostrůvky lesů. O to víc vynikly vysázené aleje a pěstěné parčíky, kterých bylo na území města taky dost. Parky zanikly, aleje zestárly a prořídly, nové vysázené partie vznikají. Tak už to na světě chodí. Některé stojí za to si připomenout.

Jeden, dva, tři, čtyři.

Ať žijí všichni štíři!

Zapijme život přetěžký

„šnapsem" v pohárku ze Sněžky.

Konečně mohu splatit dluh nejnovější akvizici ze zářijového jarmarku v Jelení Hoře. O léta hledané skleničce do cínového pohárku s motivy krkonošských dominant jsem už podrobně psal hned po příjezdu z Polska. Jen fotografie se mi pomocí mého předpotopního blikátka (ještě na petrolej) ne a ne podařit. Naštěstí jsou mistři, kteří mají Canon x-té generace, se kterým prý koukatelnou fotku svede i naprostý slepejš se stovkou dioptrií na každém oku, pokud nahmátne spoušť. Není to tak docela pravda, nebo jsem ten snímek pokazil já několika operacemi ve fotošopu, ale mám tu mnohem horší. Pro informaci to postačí a nikdo aspoň nemá potřebu si obrázek stahovat. Což se u kvalitních fotografií děje denně jak na běžícím pásu. Přesto je nějakými autorskými značkami a vodoznaky kazit nebudu. A že bych to taky uměl. Tímto nabízím pokoukání zvědavcům, i když vím, že takovou radost ze zkompletování starého kýčového suvenýru z nejvyšší české hory s německým textem se mnou nikdo sdílet nebude.

Nepublikováno

Majestátní postava páně Buchala, Krakonoše par excellence obutého v keckách, příliš obdivu nevzbuzuje. Potkat ho takhle dnes na nádraží některého z větších měst, leckdo se odvrátí v domnění, že je to další bezdomovec, který kolemjdoucí vzápětí požádá o drobnou finanční výpomoc na obvyklý krabičák. On ale takhle běžně chodil a se svou samozřejmou opravdovostí byl všude vážen a ctěn. Na aranžovaných fotografiích s oblíbeným sloganem „V horách svých jsem tvým ochráncem" zdaleka nepřipomínal tělnatého pantátu z nejnovějšího přírůstku do krakonošovské galerie. Tu by docela klidně mohl provázet reklamní text v duchu budovatelských hesel poválečné Dvouletky: „V horách se neztratí, kdo má kecky od Bati". Původní americké plátěnky značky Keds, které daly pohodlné lehké a nehlučné letní obuvi s gumovou podešví české jméno, schraňovalo několik málo šťastlivců z válečných shozů humanitární pomoci spojeneckými letadly nad územím Protektorátu. Hnědo žlutý plagiát nazývaný též trampky od firmy Baťa, vyráběný po válce už ovšem národním podnikem Svit Gottwaldov, provázel klukovská léta mé generace. A to jsme tenkrát ani netušili, že je obouvá sám Krakonoš. Podle dochovaných fotografií i on kráčel s dobou a za pár let už vykračoval v tmavomodrých keckách s bílými šněrovadly z čínského dovozu. Podobných předem podepsaných fotografií míval prý u sebe vždy zásobu jako nějaká hollywoodská hvězda. Přípisek na rubu by se dal bez úprav tesat do kamene. „V životě netřeba stát vysoko - jen když stojíš pevně. Benecký".

Nepublikováno

Nejprestižnější stolní společnost ve Svobodě nad Úpou založená v roce 1904 je obestřena řadou dohadů a tajemství. Dokonce i v roce vzniku jsou rozpory. Což je celkem běžné u řady organizací v té době. Od první „zakládací" schůzky po oficiální potvrzení byrokratickými úřady uplynulo zpravidla drahně času. Tak tedy - byla předvojem k založení pobočky Schlaraffie nebo nebyla? Nebo jen Schlaraffií inspirovaným trucpodnikem, který zkomplikovalo založení pobočky Gigantea v Trutnově v roce 1910? A ukončila svou činnost po nástupu Hitlera v sousedním Německu, respektive v roce 1938 po připojení pohraničních oblastí ČSR včetně Svobody nad Úpou k Třetí říši, stejně jako Schlaraffia? Skrovných 0,35 bm spolkových archiválií v SOkA v Trutnově, dochovaných od roku 1904, končí rokem 1933, a pokud vím, nikdo se dějinami „Ecke Freiheit", vyjma několika drobností uvedených na tomto webu, podrobněji nezabýval. Cítím jako svůj velký dluh sepsat z dostupných materiálů aspoň neúplný jmenný seznam členů, včetně jejich civilního povolání a spolkové přezdívky. Pokud se mi ještě někdy podaří sehnat spolkový odznak, jehož existence je písemně doložena, budu s veselými kumpány z někdejší vyhlášené hospody populárního Kühnel Papa doufám vyrovnán.

Při prohlížení bohaté úrody rajčat (viz: Odkazy) neúnavného svobodského fotoreportéra a mého dlouholetého přítele Standy Ondráčka, jsem objevil i tři bohatě naplněná alba fotografií z letošního již 16. ročníku tradiční Hubertovy jízdy v Mladých Bukách. Mezi početnými koňáky mě na první pohled upoutal vyšňořený pan Pechan. Krakonoš podle mého gusta! Důstojný pokračovatel mých idolů Jindřicha Buchala Beneckého a Krakonoše ze Svobody nad Úpou Františka Umlaufa, které jsem měl tu čest oba poznat osobně. I pan Pechan se stejně jako oni stal v roli Krakonoše námětem mnoha vydání pohlednic z Krkonoš. Fotografoval ho můj špindlerovský kamarád Jirka Bruník, který před odchodem do fotografického nebe předal svůj model Petru Tomanovi. Ve svobodském vydavatelství ZiTo jeho ženy Ivany vyšla pestrá škála autentických Krakonošovských variant v podání pana Vladimíra Pechana. Důstojný vzhled bez zbytečných komerčních cingrlátek a uvěřitelnost jsou jeho hlavní devizou. Navíc zraje jako víno. Z někdejšího uhrančivého šviháka s hustým prokvetlým plnovousem je stále ještě pohledný zralý muž s moudrým výrazem v léty poznamenané tváři, ze které září klukovsky šibalské oči. Být tím nejvyšším pánem nad horami, pasoval bych ho mezi těch několik málo členů své čestné gardy. Natruc všem kašírovaným natřásajícím se maškarám. Ale nejsem Krakonoš, tak jen němě stojím v úžasu a smekám svůj pomyslný klóbrc.

Nepublikováno

Někdejší sláva svobodského rudního dolování je dávno silně omšelá, skoro jako starý zrezivělý hunt před veřejnosti přístupným dolem Kovárna v Obřím dole pod Sněžkou na snímku trutnovského montánního badatele Václava Jiráska. Na pozapomenutá místa rýchorské těžby zlata upozorňuje jen několik textových tabulí, lemujících turistickou naučnou stezku „Zlatá cesta" a zapomenutý hornický „vercajk" v historickém znaku města Svoboda nad Úpou. Při přípravě ilustrací pro chystanou publikaci, jejíž veřejný účet 4115223309/0800 na nějaký tučnější sponzorský příspěvek stále čeká, autoři zjišťují, jak relativně málo obrázků je právě k tomuto důležitému období historie, která se odehrávala na kousku území z přiložené současné ilustrativní mapky. Jedním z nejstarších je schematická veduta v rohu Schindlerovy mapy rýchorského zlatonosného revíru z roku 1764.