Co je to?

29. června 2014    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Zkušební vzorek - Kowary

Pyrolit braun, super pyrolit, nigrit, stratit? Nic? Tak co třeba fayence nebo englisch porzellan? Přihořívá? Nebudu napínat, jde o vypálené zkušební vzorky různých směsí vypalovacích materiálů z bývalé porcelánky v Kovarech v polském podhůří Krkonoš z dob kdy ji vlastnil německý koncern Rauschert. Pro našince je dávno zaniklá továrnička zprovozněná v roce 1871 zajímavá především osobou svého zakladatele. Heinrich Pohl, jeden z bratří Pohlů, podnikajících ve výrobě různých druhů keramiky i porcelánu na mnoha místech Čech i tehdejšího Slezska, stejně jako již jejich otec Josef, totiž založil v roce 1878 i známou a dosud existující továrnu na porcelán v Žacléři. Což je od nás ze Svobody nad Úpou přes Rýchorský hřeben doslova jen pár kroků. Přesně tolik, kolik se jich vejde do tuctu (kilometrů).

Pokračování článku »

Dipl. Ing. Adolf Linka 1919 – 2014

 
Adolf Linka

V požehnaném věku 95 let zemřel 12. dubna letošního roku v Poděbradech trutnovský rodák, textilní odborník, konstruktér a vynálezce, držitel mnoha patentů a zlepšovacích návrhů na modernizaci textilních strojů, ale taky rehabilitovaný vězeň totalitního režimu pan Adolf Linka. Narodil se 8. 4. 1919 v Trutnově, kde se usadil už jeho praděd Alois, když svlékl uniformu rakouského důstojníka po prohrané bitvě v roce 1866. V dnes již neexistujícím domě v Elektrárenské ulici (nyní Křižíkova) v sousedství trutnovského pivovaru žili Linkovi po několik generací až do konce 60. let minulého století, kdy se Ing. Linka, po návratu z vězení v příbramských uranových dolech, pracující od roku 1960 v Texlenu Trutnov, vystěhoval do Hechingenu v Německu (viz Krkonoše - Jizerské hory 1999/1). Na sklonku života se do ČR vrátil a krátce žil v Poděbradech. Do historie krkonošského lyžování přispěl vynálezem originální dřevěné brusle na sníh, vyrobené jednorázově v několikatisícové sérii se značkou Tajfun koncem první poloviny 20. století. Později v Německu svůj patentovaný vynález modernizoval a vyrobil ověřovací sérii lehkých celokovových bruslí Sprinter. Záměrně trval na názvu brusle, protože styl jízdy byl od lyžování v té době značně odlišný. Přestože této myšlence stále věřil, novinka se nijak výrazně neujala a dnes je známá spíš jako sběratelská a muzejní kuriozita. Čest a sláva patří všem průkopníkům cest, i těch časem zavátých. Na přání zesnulého budou jeho ostatky uloženy v jeho nákladem opravené rodinné hrobce na hřbitově v Trutnově. R.I.P.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2014/6

Pokračování článku »

To jsou paradoxy...

 

Namesti-1900-det..jpg

Děje a události v historii Svobody nad Úpou svádějí leckdy s úsměvem ve tváři k zařazení do pohádkového města Kocourkova nebo do vysílání pověstného Radia Jerevan. Vždyť už jen to jednoznačné jméno pro osadu, která vlastně nikdy svobodná nebyla a od prvopočátků až do pozemkové reformy po roce 1848 byla v držení šlechtických majitelů panství. Nebo tradiční přídomek „hornická", když kromě staromódního nářadí ve znaku, horníka aby v jejích ulicích pohledal. Kdysi ještě tak možná starého Bergmanna, a to jen podle jména. Co je to za město, kde radní nezasedají v radnici, nedávno zbouraná šatlava nikdy nebyla vězením a ve „Staré poště" jste si před jejím zbořením místo razítka na dopis mohli dát akorát točené pivo? Kde stále končí železnice na nádraží postaveném původně na katastru sousední vesnice a nenápadná studánka kdesi v kopcích na periferii svým věhlasem domovskou obec dávno zastínila. Kde je ještě dnes hospod, na jejichž spočítání nestačí prsty na obou rukách a žádné kino a z desítek drobných krámků s bohatou nabídkou pestrého sortimentu zboží zůstalo jen pár podejen nezbytného žvance. Kde se jak v románových Zvonokosech místní zastupitelé nemůžou dohodnout na umístění jediné kadibudky u moderního dopravního terminálu, protože projektanti na tento důležitý prvek nejspíš zapomněli. Kde s pompou slavíme Rudolfovy slavnosti, podle Habsburka, který ve městě, jež ráčil povýšit 18. října 1580, nikdy nebyl a zničenou pamětní desku na návštěvu jediné pomazané hlavy, císaře Josefa II. nahradit nedokážeme. Kde dominanta náměstí s nakloněnou věží zvolna chátrá, stejně jako vila nejvýznamnějšího občana a štědrého donátora Prospera Piette Rivage včetně architektonicky zajímavých budov papíren a umělecky cenný pomník padlých z I. světové války od Emila Schwantnera jsme zničili už dávno, zatímco stavíme (jistě potřebné a užitečné) jiné dominanty a pomníky.

Pokračování článku »

Listy z památníku

 
Desky památníku Josefa Erbena

Stoleté výročí od vypuknutí I. světové války, která drastickým způsobem ukončila několik předcházejících poklidných dekád nazývaných vzletně La Belle Époque, připadající na rok 2014, přinese zajisté množství slavnostních připomínek, odborných statí a rozborů, výstav, kladení věnců a vzpomínek na padlé vojáky na všech frontách nesmyslných bojů. Dnes již víme, že Velká válka byla jen krvavou ouverturou další celosvětové hrůzy. Obě těžce poznamenaly celé 20. století i s poválečným vývojem nových totalitních režimů. Historií všech bojujících armád i osudy jednotlivých aktérů od generality až po posledního pěšáka se zabývají šiky zanícených badatelů různého zaměření, výzkumné ústavy a muzea, až po soukromé sběratele militarií nebo laické genealogy, pátrající po dávných stopách svých dědečků a pradědů. Jak ale prožívali válečná léta obyčejní školáci v relativním závětří Krkonoš, jejichž otcové se statečně bili za císaře pána na italské i haličské frontě, na pevnině, ve vzduchu i na moři?

Pokračování článku »

Janské Lázně - Na samotě u lesa

 
Zaniklá idyla

Stejně jako v minulosti, ani současní lázeňští hosté nepřijíždějí do Janských Lázní zdolávat horské hřebeny, ale především kvůli procedurám. K jejich programu však neodmyslitelně patří také procházky do blízkého okolí. Majitelé některých chalup na nedalekých samotách si již v 19. století uvědomili, že mohou dobře situovaným hostům nabídnout atraktivní cíl jejich vycházek i v prostých podmínkách. Naopak lidem z města připadala hospodářství horalů exotická, jako nám dnes místa se zachovanými drobnými farmami v odlehlých koutech Evropy. Z hospodářů se brzy stali majitelé výletních hostinců, kolem nichž dotvářel celkovou domáckou atmosféru pasoucí se dobytek. Lákavost jisté izolace od rušného lázeňského centra, bonus okolní přírody a částečná soběstačnost v zásobování rostlinnými i živočišnými produkty, skýtaly oproti hospodářství přece jen snadnější výdělek. A to nejen majitelům, ale také z dnešního pohledu neuvěřitelně početnému personálu. Některé cíle spojené s pohostinstvím můžeme poznat i dnes, mnohé kvůli přerušené tradici a jiné poptávce zanikly, ale ke všem vedou pohodlné výletní cesty. V početných tištěných průvodcích po lázních a okolí si mohl kdysi každý vybrat podle fyzické kondice, stavu peněženky či romantického založení.

Pokračování článku »

Zašlá sláva

 
Reklamní cedule

Většina tradičních svobodských hospod má svou slávu dávno za sebou. Některé časem zanikly, jiné měly krátké trvání nebo přežívají jen díky entuziasmu majitelů a občasnému přílivu turistů. Stálí návštěvníci, věrní jednomu podniku, jsou už dnes téměř zapomenutým pojmem. Tradice největší stolní společnosti „Ecke Freiheit" s domovským právem nejprve v místě svého vzniku v hotelu Pošta s příslovečným číslem 1, a pak dlouhá léta v Kühnelově hostinci u kostela, skončila s vystěhováním původních obyvatel po II. světové válce. S nimi odešel i věhlas Klugova piva z Rudníku, čepovaného Heinrichem Rosipalem v Radnici. Se zbouráním starobylé Dřevěnky v Maršově I. vzal zase za své i tamější vyhlášený stůl „štamgastů". Pravidelné dopolední nedělní dýchánky amatérských zájemců o historii vytlačila z Národního domu (název Styl svého času neprošel) jeho přeměna na nonstop hernu. Ani přestěhování debat, koučovaných ing. Jaroslavem Morávkem přezdívaným „Papiňák", ke „špinavé bábě" do Jitřenky (přestavěné později na nikdy neotevřený Ski hotel) nemělo dlouhé trvání. Současné denní sedánky několika vytrvalců v restauraci Helena postrádají tu někdejší tvůrčí pospolitost a zápal. Stejně jako schůzky odrostlých svazarmovců v hospůdce U Karla IV. už dávno nejsou o radioamatérismu. Ale třeba se mi to, coby velmi sporadickému návštěvníkovi, jen tak jeví.

Pokračování článku »

Flower power

 

Kvetinove-deti.jpg

Pokračování článku »

 
« 1 92 93 94 95 96 168 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.