Freiheit

„Únor 1948 se do našich dějin zapsal velmi důrazně. Únorové události vzplály na všech stranách. Jejich plamen zachvátil i obec Svobodu nad Úpou. Spálil, co bylo staré. Zazněly sirény, umlkly stroje. Jednohodinová stávka. Dělníci naší papírny se shromáždili, aby společně vyslechli projev. Pro ochranu našeho společného majetku byla ustavena lidová milice (LM). Zbraně, které odevzdal Svaz brannosti, byly odevzdány na okres. Naše místo je průmyslové, proto je převážně dělnické. Proto také únorové události proběhly u nás bez narušení - klidně. Vždyť 25. únor 1948 byl dílem poctivých dělníků - rukou a mozku".

Foto ze sbírky Muzea Podkrkonoší v Trutnově

Zhruba čtvrt století stačilo vtisknout název „ozdravovna", užívaný až do jeho nedávné přestavby, domu s bohatou historií, na početně asi nejrozšířenějších pohlednicích ze Svobody nad Úpou.

Helou, botičky do špičky,

helou, sako do flaštičky,

helou, figuru celou,

vysoce decentně pokroucenou...

Snaha uchovat svazky chlapského přátelství z vojny, utuženého v bojích Velké války, s notnou dávkou resentimentu na poražené císařské Německo, vedla hned v prosinci 1918 jednoho z demilitarizovaných vojáků, důstojníka v záloze Franze Seldte, továrníka z Magdeburku k založení Svazu frontových vojáků (Bund der Frontsoldaten) známého více jako „Stahlhelm" podle typické ocelové přilby, zavedené do výzbroje právě ve válečném roce 1916. Tato neoficiální rezervní organizace německé armády, původně téměř apolitická a spíš pravicově zaměřená, sloužila vzájemné výpomoci vojenských veteránů. Svým negativním postojem k Výmarské republice se postupně stala prodlouženou rukou NSDAP. Po nástupu nacistů k moci přešla pod velení SA a zakladatel Seldte se stal významným činitelem Hitlerova kabinetu. V roce 1935 byla „Stahlhelm" jako taková rozpuštěna.

Ani s prvním vykročením do nového roku nelze opomenout jednu z nejvýznamnějších osobností svobodských dějin, Prospera Piette - Rivage, který koncem 19. a začátkem 20. století tak zásadně ovlivňoval společenské dění i prosperitu v širokém regionu východních Krkonoš. Jeho odkaz si dovoluji symbolicky připomenout kouzelnou intimní novoročenkou, na které zvědavě nakukuje do pootevřených dveří roku 2016 jeho pra-pra-pravnučka Tonička.

První letošní sběratelská akvizice, nabízená doslova „za hubičku", získaná symbolicky hned na Nový rok 1. 1. 2016, jsou dvě barevné varianty téhož odznaku, vydaného vedením Krkonošských papíren k 100. výročí založení svobodského závodu bývalé firmy Piette. Výtvarně nevynalézavý a době poplatný odznáček na jehle, provedením však stále ještě kvalitní výrobek s poctivými barevnými smalty, vyrobený právě před 50. lety, připomíná hned několik výročí.

Na začátku nebylo slovo, ale obyčejný šedivý balvan, jakých jsou kolem nás miliony. Jen s tím rozdílem, že tenhle se povaloval na světoznámých nevyčerpatelných nalezištích achátů v Rio Grande do Sul na druhém konci zeměkoule v daleké Brazílii. V dávných dobách geologických procesů, kdy prázdné bubliny ve vulkanitech postupně vyplňovaly horké roztoky s velkým obsahem oxidu křemičitého, v nich vznikaly v závislosti na momentálních podmínkách koncentricky vrstevnaté pestrobarevné minerály, tvořené směsí proužků křemene, chalcedonu a opálu. Pro svou výraznou kresbu se širokou škálou barev a skelný hedvábný lesk po vybroušení i relativně snadnou opracovatelnost je achát vyhledávaným materiálem brusičů kamene od pradávna. Jeho tvrdost je na známé Mohsově stupnici někde mezi 6 - 7, takže jej dokázali opracovávat již pravěcí Skytové. Název mu dali staří Řekové podle historického naleziště u řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii. Jako oblíbený a vyhledávaný drahokam jej znala antika, středověk i renesance a mistrné artefakty vynikajících umělců všech dob obdivoval i velký sběratel na českém trůně Rudolf II. v jehož kunstkomoře zaujímala díla s acháty nejpřednější místa.