Rodopisné potměšilosti

20. ledna 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Rodopisná ilustrační ukázka

„Svět je malý. Časem se všichni sejdeme v jedné posteli", říkávala prý se šarmem jí vlastním Brigitte Bardot, filmová star z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a sexy symbol našeho junáckého mládí. Tím jsme se aspoň maličko vyrovnávali okolnímu světu, který ji zbožňoval. K podobnému závěru dospěje časem i většina rodopisců, jen místo postele nutno dosadit rodokmen. Jako žádná věda, není ani genealogie (přestože je jen pomocná) snůškou nějaké profesorské suchařiny. I amatérský badatel začátečník objeví záhy různé záludné a komické kličky ve vztazích širokého rozvětveného příbuzenstva. Aspoň malinká kapka stejné krve koluje v žilách nečekaně velkého počtu obyvatel české kotliny. A to i s přihlédnutím k tak zvaným ztraceným předkům, což je laskavý eufemismus k matričnímu záznamu „otec neznámý", kterých je v téměř každém rodokmenu někdy i několik. A to už vůbec nezmiňuji vzájemné sešvagření předků, čímž se pomyslná příbuzenská rodina nekontrolovaně rozrůstá o další a další jména, jejichž výskyt někdy mile překvapí, jindy bychom je radši ani neznali. Vzájemné propojení rodů z jedné geografické oblasti, zvlášť u lokalit s minimální migrací obyvatel, se tak dá v podstatě očekávat. Přesto jsou některá odhalení příbuzenských vazeb, byť ne úplně čistě pokrevních, mnohdy šokujícím objevem.

Pokračování článku »

Čestná cena z Luční boudy

 
Čestná cena z Luční boudy

Pokaždé když vyjde o čemkoli nějaká knížka, zvedne se o popisovanou lokalitu, osobu či předmět zvýšená vlna zájmu. A jde - li o takový klenot, jako je vyčerpávající publikace Miloslava Bartoše o Luční boudě, považované za „rodinné stříbro" krkonošských hřebenů, tím spíš. Souhrou šťastných náhod se ve správné době objevil na internetovém aukčním portálu eBay zajímavý odznak z předválečné éry společenského života na krkonošské boudě bud s bohatou a pestrou tradicí. Honosným provedením z kvalitních barevných smaltů, charakteristickým tvarem, barevností a v neposlední řadě i výrazným symbolem hudby v podobě tradičního hudebního nástroje, stylizované lyry, se řadí k mnoha dalším dekoracím po řadu let populárního spolku Veselá mysl. Jeho zakladatel a dobrá duše, skladatel, zpěvák a hráč na citeru Hans Soukup, který více než čtyřicet let obveseloval večer co večer hosty i personál zpěvem a hudbou k poslechu i tanci, byl člověk neobyčejně vitální a tvůrčí. Jeho nevyčerpatelné triky jak nalákat hosty k aktivní zábavě byly pověstné. Jedním z velkých lákadel byly originální tištěné zpěvníčky jeho písní, snad každou sezónu obměňované prodejné odznaky spolku i čestná uznání, záslužné odznaky a vyznamenání pro dobré zpěváky. Návštěvníci si je určitě považovali. Možná stejně jako dnes početní sběratelé. No nekupte to!

Nepublikováno

Pokračování článku »

Nějaký divný Krakonoš

12. ledna 2015    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Gustav Zindel: Divoký sekáč - dobová pohlednice

V hromádce starých pohlednic s vyobrazením nejvyššího vládce krkonošských hor uvízla na některé dávné sběratelské burze i tato zajímavá pohlednice. Široko daleko žádné hory. Jen lán zrajícího obilí a v něm statná postava velice podobná Krakonošovi. Až na přehlédnutelnou maličkost - kosu připevněnou k noze. Je to Krakonoš? Není to Krakonoš? Není to Krakonoš! I když se jménem podivného žence „Da Billmatzschnitta", napsaným na zadní straně lístku chebským dialektem, jsem si dlouho lámal hlavu. Že je to ale nějaký vzdálený Krakonošův bratranec z Krušných hor se dalo tušit. Pohlednici vydal spolek německých obyvatel někdejšího Egerlandu, jak se kdysi nazývalo území Chebska bez ohledu na státní hranice.

Pokračování článku »

Stručné dějiny poštovního úřadu v Janských Lázních

04. ledna 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Lázeňský dům Fortuna vpravo

V roce 1867 se obec Janské Lázně administrativně oddělila od Svobody nad Úpou a již 16. května následujícího roku 1868 zde byla ustanovena expozitura rakouského poštovního úřadu, zprvu jen na letní lázeňskou sezónu. V dalším roce byla pošta napojena na telegrafní vedení z Trutnova, které bylo 19. června uvedeno do veřejného provozu. V pozdějších turistických průvodcích bylo často zmiňováno přímé telegrafní spojení se Sněžkou. Teprve 14. srpna 1874 byl zahájen celoroční poštovní provoz a telefonní ústřednou byl úřad vybaven v roce 1902. Pošta sídlila v celodřevěné chalupě s popisným číslem 13 za lázeňskou budovou s hodinami, která vznikla z někdejší kaple u léčivého pramene. Dlouho před koncem 19. století se pro dům vžil název „stará pošta".

Pokračování článku »

Janské Lázně - Tři S pro Adolfa Bergera

 
Adolf Berger - archiv Veselý výlet

V rodném jazyce krkonošského rodáka, jehož jméno rezonuje se zimními sporty v Janských Lázních v období mezi světovými válkami nejzvučněji, mají tři písmena S větší údernost: Skikönig, Skimeister, Skilehrer! Takové tituly provázejí jméno Adolf Berger nejčastěji. A naprosto zaslouženě. V malebném lázeňském středisku pod Černou horou se rodilo mnoho lyžařských talentů a pan učitel Cajetan Bayer byl dokonce jedním z prvních široko daleko, kdo si dávno před koncem 19. století dosud neznámá prkýnka nazul. Opravdovou uznávanou a obdivovanou hvězdou s mezinárodním věhlasem a zástupy fanoušků se stal muž z jiného krkonošského údolí.

Pokračování článku »

Novoroční přání

12. prosince 2014    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Jára Cimrman instaluje vlastní pamětní desku

Když kdosi v dávných dobách jako první zavrhl obcházení přátel a poslal poslíčka s vizitkou místo blahopřání, byl považován za nezdvořáka. První tištěné pohlednice svěřované poště byly odsuzovány jako neosobní, přesto se záhy rozšířily do nečekaného až obludného množství. S vynálezem telefonu se otevřela komunikační dálnice, na jejímž současném konci jsou všechny ty mobily, tablety a kompjútry s e-maily, sms, mms, Skype a facebooky a najdou se i tací, kteří své přání prostě a jednoduše zavěsí na webovou stránku. Konzervativní jedinci z toho mají osypky. My dříve narození spolu s Járou Cimrmanem víme, že pokrok se prostě zastavit nedá. A jsme šťastní, když si na nás někdo vůbec vzpomene.

 

***

Pokračování článku »

Stoleté jubileum

05. prosince 2014    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Antonín Tichý II. - foto z posledního občanského průkazu

„Můj táta byl frajer.

Takového bych svému synovi přál."

 

5. 12. 1914


20. 12. 1963


5. 12. 2014

 

Žijeme krátce - mrtví budeme dlouho. Aneb necelé půlstoletí života a už víc než půlstoletí po smrti. I tak by se dalo popsat sto let od narození prostředního Antonína Tichého z trojice Tondů v našem rodokmenu v řadě za sebou, zahrnující poslední léta 19. století a přes bouřlivé dvacáté i začátek století 21.

Pokračování článku »

 
« 1 88 89 90 91 92 168 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.