Čí je?

 
Erb Půlpánů z Feldštejna na zámku v Žacléři

Žacléřský zámek je již delší dobu veřejnosti nepřístupný a tím i poněkud stranou všeobecného zájmu. Přesto docela překvapí, že zatím, co jeho zdobený kamenný portál uvádí téměř každý tištěný turistický průvodce i s datací do let 1730 - 1740, kdy panství spravovali jezuité, o šlechtickém erbu, který je vkomponován do nadokenního oblouku nad ním, nenajdete zmínku ani v dostupné odborné literatuře. Dokonce i v samotném Žacléři je uvedený erb nerozlousknutým oříškem.

Foto Daniel Mach

Pokračování článku »

Lístek číslo 4

 
Volební lístek - Německo 1954

Vzhledem ke stáří největší hřebenové krkonošské boudy je motiv Luční boudy v mnoha historických podobách se Sněžkou za zády jedním z nejokoukanějších z přepestré škály výtvarných děl renomovaných umělců i naprostých amatérů. Z množství obrazů, grafik a fotografií uvedený schematický linoryt neznámého autora nijak nevyniká. Zajímavé je snad pouze jeho (zne)užití pro politickou propagandu v dobách rozdělení Evropy železnou oponou. Volební uskupení Celoněmecký blok jím vyzdobilo svůj volební lístek s textem plným plamenných výzev světu, křesťanské víry, tradice otců, práva na domov a jednotné budoucnosti Německa - hesel, na která jistě slyšela i většina vyhnaných sudetských Němců, tvořících v tehdejší Německé spolkové republice početnou voličskou základnu. Výsledky voleb do zemského sněmu z toho 28. 11. 1954 dávno převálcovaly dějiny. Z jednorázové agitky je dnes cenný archivní dokument.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2008/9

Pokračování článku »

Krakonoš jako symbol Trutnova

16. dubna 2009    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Příležitostní poštovní razítko

Ne náhodou tvoří ústřední motiv poštovního razítka, které bude používáno ve dnech 16. - 19. 11. 2006 u příležitosti Regionální výstavy poštovních známek v Trutnově, jeden z významných symbolů města. Při té příležitosti určitě neuškodí připomenout si historické souvislosti.

Pokračování článku »

Komu se nelení, tomu se zelení

16. dubna 2009    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Výřez z malovaného polštářku

Název půjčený z tradiční výstavky rukodělných prací amatérských tvůrců, pořádané každoročně na podzim Krkonošským muzeem ve Vrchlabí, uvádí historickou „Hand mache", která nijak neskrývá svou inspiraci jedním z nejrozšířenějších motivů zobrazení Krakonoše na pohlednicích v jejich zlatém věku na přelomu 19. a 20. století. A jako fotografická koláž užívaný ještě po druhé světové válce. Také na poslední výstavě v klášterním ambitu bylo možno spatřit artefakty, jejichž jedinou předností je aktivní vyplnění volného času autora. Hodně drsně řečeno, kdyby nevznikly, asi by se nic nestalo. Anebo jim chybí nános laskavé patiny několika desetiletí, který řadí uvedený obrázek pod shovívavý okřídlený výrok - „je to kýč, ale krásnej". Olejová malba na plátně, nesoucí „rukopis" celkem zručného malíře, zdobila původně načančaný oválný polštářek korunující pyramidu peřin pod vyšívaným přehozem v parádním pokoji. V krajním případě jej pán domu, když se hospodyně nedívala, použil jako podložku pod hlavu při nedělním šlofíčku na kanapátku tamtéž. Patrné stopy opotřebení tomu dokonce nasvědčují, i když dle hrubé slamněné výplně soudě, tomuto účelu asi opravdu určen nebyl. Vsazením plátna do současného rámečku vznikla docela milá a esteticky únosná dekorace interiéru milovníka krkonošských starožitností.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2008/12

Pokračování článku »

Přijel z hor

16. dubna 2009    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Adolf Schnabel: Krakonoš na lyžích

Krakonoše není nikdy dost a tak upoutávkou na blížící se zimní sezónu může být reprodukce této nevšední pohlednice. Historie „lístků, které zmenšily svět", jak je vzletně nazval Roman Karpaš v titulu své popularizační publikace, spadá, nebudeme - li úzkostlivě lpět na nějakém desetiletí, do stejného období, kdy si na krkonošské pláně začaly probojovávat cestu první zahnutá prkýnka neboli ski. O tom, že pán hor není s odpuštěním žádný konzervativní moula, svědčí řada jeho dobových vyobrazení s tímto novým dopravně sportovním vynálezem. Snad poprvé jej tak zachytil mistr Mikoláš Aleš pro knihu svého synovce Josefa, který si podle své vášně dokonce říkal Lyžec. Mezi pohlednicemi z první poloviny minulého století zaujímá přední místo ta kreslená vydavatele Paula Höckendorfa z Jelení Hory doplněná vtipnými verši. S lyžemi na nohou je i známá figura Rýbrcoula s trčící bradkou podle obrazu Moritze Schwinda na jednom z početných lyžařských přívěsků, které lze najít mezi historickými suvenýry z Krkonošských hor. Dokonce ani lidoví výrobci dřevěných figurek nezůstávali pozadu a občas své lišejníkem posypané pajduláky umístili vedle tradičních saní rohaček i na lyže. Kuriózní je i adresní strana uvedeného lístku. Jistý Hans jej uprostřed léta roku 1935 poslal z Rokytnice nad Jizerou svému příteli Waltru Mittnerovi do Ceuty, výsostného španělského území na marockém pobřeží severní Afriky. Není divu, že autor předlohy Adolf Schnabel (1874 - 1950), sám horák z Jizerek, všestranně nadaný a činný umělec, který se po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Teplicích, v Drážďanech (kresba) a ve Vídni (sochařství) vrátil do rodné Desné, kde příležitostně pracoval i pro místní porcelánku, dokázal celkem úspornými prostředky tak mistrně zachytit tu téměř živočišnou radost ze zvládnutého pohybu a pevného splynutí s přírodou.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/11   

Pokračování článku »

Vila Duncan a tanečnice Isadora

 
Isadora Duncan

Život je jen klam a kouzlo stesku (Sergej Jesenin)

Životopis světové taneční hvězdy Isadory Duncanové, vyvěšený v jídelně reprezentativní janskolázeňské vily Duncan, která slouží jako škola v přírodě školskému odboru Prahy 2, vyvolává svádivou iluzi o jejich vzájemné spojitosti. Umělkyně narozená 27. května 1878 v San Francisku, mimo jiné též manželka Sergeje Jesenina, za jejímž pohnutým životem udělala tragickou tečku vlající šála, zamotaná do zadního kola při vyjížďce automobilem po nábřeží v Nice, má však se zakladatelem romantického sídla společné nejspíš jen příjmení.

Pokračování článku »

Dřevěný čtrnácterák

 
Fridolin Rindt: Jelen (lipové dřevo)

Zátiší s jelenem na parapetu střešního okénka jedné z „chalup" na svobodské Sluneční stráni je tichou polemikou s ustálenou představou ztělesněného kýče, postavenou na roveň sádrovému trpaslíkovi. Anatomicky dokonalá studie statného paroháče v expresivním postoji je skvostným uměleckým dílkem Fridolina Rindta z pověstné řezbářské rodiny ze Starého Rokytníku nedaleko Trutnova. Mistr monumentálních sakrálních plastik, zdobících dodnes řadu kostelů a kapliček na Trutnovsku, si od akademické strnulosti postav světců a andělů nejspíš občas potřeboval odskočit k lehčímu žánru některého ze svých světštějších motivů. Jelen na snímku je na rozdíl od mnoha jeho drobnějších anonymních výtvorů výrazně signován, z čehož se dá vyvodit, že byl vyroben nejspíš jako osobní dárek nebo zakázka na konkrétní objednávku. Lze předpokládat, že mladobucký kolář Josef Tykal, který mi ho v roce 1955 věnoval, ho nejspíš převzal s veškerým inventářem strojního kolářství v domě čp. 213, jako národní správce živnosti po druhé světové válce. Řada loveckých trofejí nasvědčovala, že původní majitel Anton Steiner a před ním jeho otec Thomas, byli nejen zručnými řemeslníky, z jejichž dílny vycházely i vyhlášené lyže z kvalitního, jasanu podobného dřeva amerických ořešáků hikory, ale stejně tak náruživými myslivci. Nevšední dřevořezba mohla být tudíž i cenou pro krále honu nebo nejlepšího střelce. Ale to už je opravdu jen hypotéza.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2004/8

Pokračování článku »

 
« 1 107 108 109 110 111 118 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.