Freiheit

Nadcházející osmičkový rok se nese v duchu řady slavných i méně slavných výročí, z nichž kulatá 100 u vzniku samostatného státu Čechů a Slováků je určitě na prvním místě. Pro hrstku posledních monarchistů, k nimž se hrdě hlásím, je počátek Československé republiky zároveň definitivním koncem mnohonárodnostní monarchie Rakousko - uherské, proklínané a nenáviděné - „čtyřista let jsme trpěli" - dnes s nostalgií stále víc vzpomínané a vzývané. Pro generaci našich dědů a pradědů, kteří za vlast a císaře nasazovali krk ve Velké válce, byl představitelem habsburského trůnu „stařičký" mocnář František Josef I. Snad proto, že byli posledními dospělými pamětníky jeho dlouhé vlády, přenesli možná nevědomky jeho fluidum ve svém vyprávění i na potomky narozené hluboko v minulém století. Rouhačské úvahy zda bylo rozumné rozbít evropskou mocnost sahající od Baltu po Jadran, abychom se ji po letech snažili nahradit nedokonalým slepencem Evropské unie, ponechme učeným hlavám historiků.

Socializmus s lidskou tváří bylo jen šidítko davů, které se neosvědčilo. Lidé se mnohem radši opíjejí alkoholem s lidskou tváří - ale řepa? Přesto je historicky nejstarší. Tvář vymodelovaná na bulvě patří totiž Krakonošovi. Plechovou nášivkou na helmici (zasvěcení vědí, že to byla dvojbarevná šaškovská čapka s rolničkami) se rytíři z trutnovské pobočky Schlaraffie hrdě hlásili k erbovnímu pohoří, jehož jméno Gigantea přijali. Pán hor Krakonoš se v jejich svérázné heraldice objevuje často. Stejně jako královna Sněžka nebo trutnovský drak. O původu nešťastného spojení jména bájného horského Zjevení s prozaickou řepou si dovoluji ocitovat jednu z mnoha vyprávěnek na toto téma z webu pohadkove.krkonoše.eu:

Vtipálci, žertéři, komici, klauni, šibalové, recesisti - všichni ti šaškové počmáraní - jsou má krevní skupina. Pochopitelně nemám na mysli současné politiky na všech úrovních mocenské garnitury, ale osoby ražení nekorunovaného valašského krále Bolka, kterému vložil do úst laskavá slova ústředního songu z jeho populární Manéže úspěšný textař a neúspěšný kandidát na prezidenta Michal Horáček a hudbou opatřil nedávno zesnulý guru všech nočních motýlů Petr Hapka. Právě pro schopnost udělat si legraci sám ze sebe vybral jsem si v nepřeberné nabídce nedávné historie obdivuhodný spolek Schlaraffia. Pupkatí pantátové v šaškovských čapkách s rolničkami mě nepřestávají fascinovat. V řadách ctihodných rytířů s hlavou plnou kulišáren jsem s domovským právem ve Svobodě nad Úpou objevil jen jednoho jediného, člena pobočky Gigantea v Trutnově. Je sice pravdou, že celá plejáda jeho podobně založených kolegů z místní společenské smetánky se inspirována jmenovaným spolkem scházela ve stolní společnosti „Ecke Freiheit", ale opravdovým doloženým šlarafem byl pouze „Lázeňský duch Janských vřídel", jak by se jeho spolková přezdívka dala prvoplánově volně přeložit do češtiny. Je víc než pravděpodobné, že v mírně zkomolené němčině se skrývá nějaký dvojsmysl nebo další jinotaj, což by mnohem víc odpovídalo mentalitě inteligentních hračičků a slovních ekvilibristů sdružených v pobočkách recesistického spolku Schlaraffia, rozšířeného po všech světadílech. Do hlavy však nikomu nevidíte, natož zpětně. Ani když je to hlava tak zvaně „otevřená".

Volby prezidenta republiky - aktuálně:

Většina komentářů k těsnému výsledku prezidentských voleb se bez ohledu na jména shoduje, že naše země je rozdělená na dvě nesmiřitelné poloviny. Není to tak docela pravda. Zhruba jedna třetina oprávněných voličů dala svůj hlas vítězi. Druhá třetina poraženému. Zbylá třetina jsou ignoranti, kterým je to jedno. Ti rozhodli. To je demokracie po česku.

V polském tkalcovském muzeu („Muzeum Tkactwa") v Kamenné Hoře je od 21. října 2017 instalovaná velkolepá souborná výstava nazvaná „Krkonoše v obrazech Friedricha Iwana" věnovaná polovině století od umělcova skonu. Na 300 prací, olejů, akvarelů i leptů představujících především výhledy na Krkonoše po obou stranách státní hranice, hřebeny i jednotlivé boudy, hlavně v zimě, ale i města v širším okolí je největší známou prezentací děl tohoto plodného umělce shromážděných na jednom místě. Jednotlivé exponáty i celé soubory zapůjčily vedle vlastních sbírek tkalcovského muzea další věhlasné instituce jako např. Muzeum Haus Schlesien - Königswinter v Německu, Národní muzeum ve Vratislavi, Muzeum Krkonoš v Jelení Hoře, Krkonošské muzeum ve Vrchlabí a řada soukromých majitelů. Pro sběratele historických pohlednic Krkonoš jsou mnohé náměty důvěrně známé, protože před lety vycházely ve vysokých nákladech a byly velmi oblíbené. Na internetových aukcích i ve větších antikvariátech v polském příhraničí se stále ještě dají sehnat autorské grafické listy s nevšední poetikou v Iwanově mistrném provedení. Typickou komorní grafiku o rozměrech tiskové desky 10 x 8 cm s idylickým detailem z českého podhůří Sněžky vylovil kdysi ze svého tajemného batohu při zastávce z nějakého horského vandru v maršovské Rýchorce sběratel, tulák a pábitel „Šedý vlk" Jarda Hofman. Na nějakých hodnotách nikdy nelpěl a rád mi ji za jeden velký rumíček přenechal.

Tak jako nikdo z diváků amerického televizního seriálu „Columbo" s roztržitým inspektorem v podání Petera Falka, který Česká televize vysílala už v minulém století, nikdy neviděl policistovu manželku, i když podle všech indicií nepochybně existovala, nepodařilo se mi dosud objevit spolkový odznak svobodské stolní společnosti „Ecke Freiheit", přestože jej dochovaná kronika recesistické party z Kühnelova hostince u kostela výslovně zmiňuje. Stejně tak zůstával mým zrakům skryt tušený odznak populární předválečné lyžařské školy „Slalom" ze Špindlerova Mlýna. Nechtělo se mi však uvěřit, že by se celá řada krkonošských lyžařských es z řad instruktorů „Skischule Slalom" spokojila jen s pouhou rukávovou nášivkou s třemi propletenými iniciálami S v trojúhelníku. Zejména, když neméně známá škola lyžařského mistra Adolfa Bergera v Janských Lázních nabízela frekventantům elegantní honosné „smalťáky" v mnoha tvarových, obrazových i barevných variantách od několika výrobců. Škola působila ve Špindlu od roku 1933 a v řadách jejích instruktorů měla i Svoboda nad Úpou své želízko v ohni. Idol především paní a dívek, elegán a playboy Franz Wende předával své lyžařské finesy nejčastěji pokročilým lyžařům z klientely hotelu Buchberger ve Svatém Petru. Jejím zakladatelem byl dnes téměř zapomenutý všestranný lyžař Wilhelm „Willy" Möhwald, který už v žádosti o udělení licence nabídl obecnímu úřadu prozíravě pomoc zkušených členů lyžařské školy v případě jakéhokoliv nenadálého neštěstí v horách. Hned v únoru 1934 se podle oslavného článku „Záchrana před bílou smrtí" v deníku Prager Tagblatt číslo 49 právě členové lyžařské školy Slalom při hledačce v Labském dole v mrazivé noci zasloužili o nalezení ztraceného lyžaře Harryho Schönfeldera ze Žitavy. Oddíl učitelů lyžování byl jedním z šesti oddílů neoficiálního záchranného sboru sdružujícího hasiče, četníky, lékaře, a lyžařské sportovce, který se stal předvojem pro založení jednotné Horské služby v Krkonoších 12. května 1935.

Kalendářně má být v lednu lyžařská sezona v plném proudu. Co na tom, že osobně jsem býval vždycky jen velmi sváteční lyžař. Lyže jsem měl na nohách naposledy bez nadsázky snad v minulém století. Stejně jako Cimrmanův hostinský, co neměl rád lidi, si otevřel hospodu na mýtince, zakotvil jsem v horách, i když zimu zrovna nemusím. Pokaždé, když Krakonoš nadělí krajině pořádnou peřinu a milovníci Ladových obrázků jásají nad tou nádherou, vzpomenu si na oblíbené úsloví nejmenovaného domovníka z někdejší Tippeltovy boudy, která se v zimě 1958, kdy jsem tam několik týdnů makal na zvelebení interiérů, ovšem jmenovala zotavovna ROH Družba.